Čtení určené pro dnešní 3. neděli adventní je ze 23. kapitoly proroka Jeremjáše. Tento oddíl obsahuje předpověď o příchodu nového Krále Ježíše Krista jako „spravedlivého výhonku“, který bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí.

Slovo proroka, či přesněji Boží sdělení a výroky prorokem předávané, zaznívají vždy do zcela konkrétní dějinné situace. Současně Boží výroky přesahují tyto časové a historické souvislosti a promlouvají tak i v dalších dobách k dalším generacím, promlouvají i k nám.

Vyjděme však z doby proroka Jeremjáše v 7. – 6. století před příchodem Ježíše Krista. Jeremjáš předpovídal dobytí a pád Jeruzaléma, ale také vyslovil zaslíbení jeho obnovy, obnovení království a celé země. Právě 23. kapitola je velikou vizí, nadějí a povzbuzením vycházejícím z Boží věrnosti a stálosti. Pro lidi z izraelského národa, prožívající tehdy těžké chvíle a beznaděj, musela znít zvěst skrze proroka Jeremjáše jako něco zcela nepochopitelného a zcela odlišného od toho, co právě tenkrát lidé prožívali a bolestně nesli. Naplňoval je zármutek, zmocňoval se jich stesk a lítost nad zničeným chrámem, zpustošeným městem a opuštěnou prázdnou zemí. Ale prorok mluví naopak o budoucí radosti. Museli pociťovat nejistotu a ohrožení v zemi, kde se neustále střídaly boje a vpády nepřátel. Ale prorok Jeremjáš naopak hovoří o bezpečí a pokojném rozvinutí života v budoucí době. Rozpadlo se mocné království, lid byl rozdělen, navzájem vzdálen a rozptýlen, ale prorok mluví naopak o soudržnosti. Obsah textu z knihy proroka Jeremjáše můžeme shrnout tak, že je to poselství o budoucí radosti, bezpečí a soudržnosti. Není potřebné toto poselství slyšet i dnes?

Jeruzalém, jak jej prorok popisuje, byl městem bez lidí (Jr 23,10). Nebyl slyšet radostný zpěv, nekonaly se veselé slavnosti, jako například svatby. Ale prorok překvapivě ujišťuje, že v Jeruzalémě bude opět slyšet „hlas veselí“, „hlas radosti“. A je přímo uveden známý úryvek ze žalmů, kde je výzva: „Chválu vzdejte Hospodinu zástupů, neboť je dobrý, jeho milosrdenství je věčné (Ž 136,1 srov. Ž 106,1; Ž 107,1; Ž 118,1). Také v Žalmu 100. se tato výzva vyskytuje (Ž 100,4-5). Tento žalm je prostoupen vděčnou radostí, kterou mohl věřící lid zakoušet v jeruzalémském chrámu při slavností bohoslužbě. I když je chrám opuštěn a nachází se v troskách, přesto prorok Jeremjáš ujišťuje, že Boží lid bude opět naplněn radostí a vděčně bude chválit Hospodina.

Vyjádřením bezpečí podle proroka Jeremjáše jsou volně se pasoucí stáda ovcí po celé zemi. Budou v ní „opět nivy pastýřů, kde budou s ovcemi odpočívat“ (Jr 33,12). Stále doléhající a všude přítomné nebezpečí, ohrožení a nejistota se promění v pokojný, klidný a bezpečný život.

A třetím povzbuzujícím slovem naděje určeným zdeptanému lidu a zemi, sdělovaným prostřednictvím proroka Jeremjáše, je soudržnost. Prorok mluví k celému lidu, nejen k jeho části. Oslovuje severní Izrael i jižní Judsko. A slibuje příchod nového krále, vládce, který nebude projevovat lidskou svévoli, ale naopak bude představovat vládu podle Boží vůle, která se projevuje spravedlností (Jr 33,15-16).

V tomto Jeremjášově textu je významný výrok o „spravedlivém výhonku“. „V oněch dnech způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý…“ . Tato prorocká výpověď se vyskytuje u Jeremjáše na dvou místech. Také ve 33. kapitole (Jr 33,14) . Obrazem vyrostlého výhonku z pařezu poraženého a skáceného stromu je znázorněna naděje příchodu nového krále a vládce z davidovského rodu. Také u dalších proroků se s tímto obrazem výhonku setkáváme. Prorok Izajáš mluví o výhonku z Jíšajova pařezu, který vydá ovoce (Iz 11,1 srov. Iz 53,2). A prorok Zacharjáš sděluje, že tento výhonek vyraší od spodu a zbuduje Hospodinův chrám (Za 6,12). Tyto biblické výpovědi jsou součástí židovské mesiášské tradice se zaměřením k budoucnosti.

Jako křesťané čteme text z proroka Jeremjáše brýlemi víry v Ježíše Krista a proroctví o výhonku se právě v něm naplňuje. Ježíš nám dává radost, bezpečí a soudržnost.

Co je charakteristické pro Ježíše, je jeho srdečná radost, kterou dokázal přenášet na druhé a která se dotýká lidských srdcí jako radost budoucího Božího království, které v plnosti přijde. Tuto naději a vnitřní radost potřebujeme právě v dobách, kdy mnohé naše očekávání vnějších radostí přehlušují obavy o zdraví naše i blízkých, nejistoty a starosti, které na nás doléhají. Ježíš nám také ukazuje, kde najít zdroj bezpečí a pokoje, i když žijeme ve světě plném úskalí a ohrožení. A také on je tím, kdo spojuje, sjednocuje, stmeluje. Někteří vládcové spíše vedou ke sporům, konfliktům a rozdělování. Ježíš nás chce naopak spojovat a upevňovat vztahy založené na spravedlnosti, jak to zaslibuje prorok Jeremjaš: „…bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost“ (Jr 23,5). Ale Kristova spravedlnost je spojena se soucitem a láskou.

Sestry a bratři, ať přijmeme poselství z proroka Jeremjáše o radosti, bezpečí a soudržnosti jako slovo naděje i pro naši dobu. Ať nás Kristus vede svým duchem v čase adventu i časem nového roku.