Slezská církev evangelická a. v. (zkratka SCEAV) působí převážně na území Těšínského Slezska.

Naše kořeny

Na počátku 16. století vystoupil v Německu dr. Martin Luther s 95 tezemi proti odpustkům a toužil po nápravě a obnově tehdejší církve. Jeho učení se brzy dostalo i na Těšínsko. I když po desetiletích šíření reformace přišlo v 17. století kruté pronásledování, evangelíci v kraji nebyli vymýceni.

Roku 1709 jim dokonce císař Josef I. na nátlak švédského krále Karla XII. dovolil postavit si v Těšíně veliký kostel – chrám milosti (Ježíšův chrám). Po vydání tolerančního patentu Josefem II. roku 1781 si evangelíci mohli stavět kostely další. Po první světové válce vytvořili těšínští evangelíci samostatnou církev.

Slezská církev evangelická a. v. se tedy hlásí k odkazu reformace, a zvláště reformátora Dr. Martina Luthera. Věrouka SCEAV je založena na principech formulovaných Filipem Melanchtonem, blízkým spolupracovníkem Martina Luthera, který sepsal roku 1530 vyznání, jež bylo přečteno na sněmu v německém městě Augsburku (25.6. 1530) před císařem Karlem V. Toto vyznání se stalo společným vyznáním všem luterským církvím. Věrouka vychází ze základních pilířů luterské reformace, totiž z pevného přesvědčení, že Písmo je jediným zdrojem a normou víry (sola sciptura), které vychází z důvěry v Boží milost zjevenou v Ježíši Kristu (sola gratia a sola redemptione Christi) a má být založena na osobní víře každého jednotlivce (sola fide).

Naše současnost

Církev má celkem 21 sborů + kazatelské a misijní stanice. Podle statistik z r. 2007 měla naše církev 15 357 členů. Je tedy největší luterskou církví v ČR.

V čele sborů stojí presbyterstvo (staršovstvo) v čele s pastorem a kurátorem sboru. Sbory, které spolu sousedí, se sdružují do pěti seniorátů. Všechny sbory dohromady tvoří církev. V jejím čele je biskup a kurátor církve a církevní rada.

Církev duchovně čerpá z tradice pietistické zbožnosti, je vděčná za probuzení, které mohla prožívat v osmnáctém a dvacátém století. Toto hnutí ji připomenulo, že život s Bohem není jen nedělní záležitostí, ale musí se projevovat i ve všedních dnech posvěceným životem každého evangelíka. V některých sborech působí Křesťanské společenství – Społeczność chrześcijańska (KS-SCH) (www.ks-sch.cz) do současné doby a podílí se na duchovním životě sborů různými evangelizačními aktivitami.

Druhou organizaci působící v rámci, i nad rámec církve, zaměřenou charitativně, sociálně a psychologicko-pastoračně je Slezská diakonie. (www.slezskadiakonie.cz)

Církev žije v jednotlivých sborech. Ve sborech mají své místo jak děti, tak mladí, dospělí i staří. Ústředním shromážděním ve sboru jsou bohoslužby, dále biblické hodiny a další setkání pro každou věkovou skupinu zvláště. Ve sborech slouží pěvecké sbory, dechové soubory, smyčcové soubory, mládežnické a dětské hudební skupiny. Sbory SCEAV touží být místem, kde Duch Boží působí proměnu života a zázraky znovuzrození, kdy lidé odevzdávají Bohu své životy a touží růst v poznávání Boha a jeho slova a podílejí se dle svého obdarování na šíření evangelia v našem světě.

Význam zkratky SCEAV

Slezská

Naše církev působí geograficky zejména na Těšínském Slezsku v Moravskoslezském kraji, tj. v severovýchodním cípu České republiky, na hranicích s Polskem a Slovenskem. Sdružuje zejména věřící české i polské národnosti a bohoslužby se ve většině sborů konají v obou jazycích.

Církev

Ačkoliv patříme mezi jednu z mnoha církví (denominací), věříme v jednu Církev Kristovu. Jako součást této všeobecné Církve toužíme naplňovat poslání čistě zvěstovat Evangelium, náležitě vysluhovat svátosti a žít životem Božího lidu skrze
– uctívání trojjediného Boha
– vzájemnou službu v lásce
– pomoc potřebným
– získávání a vyučování Kristových učedníků

Evangelická

Historicky i teologicky patříme do rodiny tzv. protestantských církví vzešlých z reformace 16. století. Ve vyučování i zvěstování klademe důraz na Ježíšovo Evangelium, tedy “Dobrou zprávu” o Boží milosti a spasení člověka skrze víru v Ježíše Krista.

Augsburského Vyznání

Tento dovětek upřesňuje naše “evangelictví” a znamená, že se hlásíme především k odkazu Lutherovy reformace. Augsburské vyznání bylo předloženo císaři Karlu V v Augsburgu (Německo) v roce 1530 a od té doby tvoří jeden ze základních věroučných pilířů všech luteránů.