Dneškem jsme vstoupili do adventu, jehož symbolem je světlo. První světlo, o kterém chceme mluvit, je světlo naděje. My všichni totiž potřebujeme, aby do těch našich strastí zasvítilo světlo naděje. Každý tu naději můžeme mít. Ona je darem od Pána Boha. Chceme si odpovědět na otázku, z čeho pramení naše adventní naděje dle slov Zachariášova chvalozpěvu.

V evangeliu Jana je nám předložen příběh o Uzdravení slépého od narození. Příběh začínal fyzickou slepotou, kterou Ježíš uzdraví, jenže pokračuje dál a jde ke slepotě duchovní, která je ještě hroší. Fyzická slepota člověka izoluje od vnímání světa a od lidí. Duchovní slepota izoluje od vnímání Pána Boha. Ta první je hrozná, druhá je ale ještě horší.

Z příběhu Ježíše Krista víme o zdroji očištění, který nám připravil svou obětí na kříži. Patříme někomu, komu na nás nesmírně záleží. Kdo chce, abychom žili plně, čistě, blaze, blahoslaveně. Lidé napojeni na očistnou infúzi Kristovy lásky mají i jiný pohled na své okolí. Neutíkají ze světa, neuzavírají se před těmi, kdo po čistotě třeba zatím netouží. Čisté srdce klidně proniká do světa beze strachu, že o svou čistotu přijde. Ale vnáší mezi lidi lásku, zájem, pravdivost, důvěru.

Milosrdenství je slovo, které zjevuje podstatu samého Boha. Milosrdenstvím nám Bůh vychází vstříc. Milosrdenství je i základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka hledícího upřímně na bližní. Milosrdenství je cesta, která sjednocuje Boha a člověka. Jsme-li milosrdní, máme jistotu, že se líbíme Bohu a že jsme na správné straně – Bůh je s námi spokojen, neboť se podobáme jeho Synu

Šťastný, kdo má palčivý hlad po Božím slově a jeho naplnění,
kdo má touhu žít podle evangelia, kdo usilovně prahne napodobit Krista: Bůh sám naplní jeho prázdnotu.

Ježíš jednoznačně spojuje moc Ducha svatého se svědectvím. Tak jako učedníci i my dostáváme moc Ducha svatého, abychom byli svědky o Pánu Ježíši. A to neznamená, že všichni mají být pastoři a misionáři, ale všichni máme žít tento život, jako svědkové o Pánu Ježíši. On nás ujišťuje, že na to nejsme sami, ale že nám dává moc Ducha svatého.

Tématem letošních MDD je přístroj zvaný kaleidoskop. Dnes se zaměříme na nejdůležitější veličinu celého kaleidoskopu, která sice není jeho samotnou součástí, ale bez které by celý přístroj postrádal svůj smysl – světlo, bez nějž v krasohledu žádný krásný obraz neuvidíme. Co je to světlo které dává všemu životu smysl? Jaké je to světlo ke kterému máme upínat svůj pohled?

Svoboda a zákon. Svoboda v Kristu a zákon Kristův. Závazek a svoboda. Pavel připomíná nejenom svým tehdejším adresátům, ale i nám, že vnitřní svoboda, kterou zažíváme jako lidé, které Pán Bůh skrze svého Krista přijal bez podmínek se všemi vadami na kráse, nás zavazuje k tomu, abychom nesli břemena jedni druhých. Abychom unesli i člověka, který je zcela jiný než my a hned nám nemusí být po chuti. To je nakonec ten zázrak a bohatství církve, jestliže jí je darována vnitřní jednota a souznění při plném respektu k vzájemné odlišnosti jedněch od druhých. Ale zároveň je to také zápas. Zápas o to, abych dovedl druhého přijmout takového jaký je.

Seznam své děti s Božím slovem, uč je, vštěpuj a rozmlouvej o Božím slově, přikazuj dětem podle něho žít a žij ho ty sám. Jsou nám dána nádherná zaslíbení, musíme však vzít vážně podmínky těchto zaslíbení. Chceme-li, aby naše dny byly jako dny nebes nad zemí, musíme si vkládat Boží slova do srdce a do své duše a vyučovat jim své děti a rozmlouvat o nich.

Dnes nás Ježíš dalším podobenstvím učí, jaký je správný postoj v modlitbě a prosbě o Otcovo milosrdenství, jak je třeba se modlit. Modlitba pyšného nedojde k Božímu srdci, pokora ubožáka Jej však otevírá dokořán. Bůh má jednu slabost, slabost pro pokorné