Padesátý den po Velikonocích zasílá Ježíš slíbeného přímluvce – Ducha Svatého. Své učedníky na tuto chvíli připravoval již před Svým odchodem: „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14,26) Ježíš Svým učedníkům dodával odvahy: „Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ (J 16,7) a sliboval jim: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ (J 16,13-14)

Přislíbení, že Duch Páně obnoví srdce lidí tím, že do nich vtiskne nový Zákon, najdeme v Písmu svatém na více místech. Již ve Starém zákoně píše prorok Ezechiel: „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa.“ (Ez 11,19) Také Jeremiáš uvádí: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ (Jr 31,33) A dále také prorok Joel píše: „Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ (Jl 3,1-2)

Tento výrok pak připomíná apoštol Petr ráno o letnicích, že se naplnil. Stalo se to poté, co se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, který naplnil celý dům, kde byli, a kdy se učedníkům ukázaly jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily, a na každém z nich spočinul jeden. V ten den byli všichni naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (srov. Sk 2)

Bez Ducha Svatého by …

– Bez Ducha svatého by pro nás byl Ježíš jen zajímavou, ale nevýznamnou historickou osobností.
Díky Duchu svatému je i dnes Ježíš živý, ten, který může působit v našich životech.

– Bez Ducha svatého by bylo křesťanství jen hřbitovem.
S Duchem svatým křesťanská víra člověka uschopňuje plnohodnotně žít i ve všech protivenstvích.

– Bez Ducha svatého by byla Bible jen učenou knihou.
S Duchem svatým se Bible stává Božím slovem adresovaným do naší konkrétní situace.

– Bez Ducha svatého by bylo zvěstování Božího Slova jen jednou z mnoha informací.
S Duchem svatým se zvěstování stává posilou na cestě životem.

– Bez Ducha svatého by byly svátosti jen zajímavými zvyky, prázdnými rituály, či magií.
S Duchem svatým svátosti zprostředkovávají Boží moc a sílu.

– Bez Ducha svatého by byla liturgie nostalgickým a zajímavým divadlem.
S Duchem svatým se liturgie stává setkáním s Bohem.

– Bez Ducha svatého by byla církev pouhou organizací a institucí.
S Duchem svatým se stává společenstvím a organismem, přinášejícím osvobození a záchranu od zla.

– Bez Ducha svatého by byla charita jen jakousi sociální činností.
S Duchem svatým se charita stává osvobozující pomocí.

Duch svatý se nabízí každému! Potřebujeme Jej ve všech oblastech našeho života…dáme Mu prostor, aby mohl přijít a změnit naše srdce, myšlení, směřování? Naše celé životy?