Smysl pašijního příběhu Ježíšova a velikonočních událostí vyjadřujeme na základě svědectví Písma všelijak. Tak také říkáme, že Ježíš je Beránek Boží, který snímá hřích světa. Nebo že Ježíš je obětí smíření za naše hříchy. Tím se ale dostáváme do světa náboženského obětního kultu. Kde v roucha odění kněží přijímají od lidí oběti a kladou je na oltář. Kde teče krev zvířat. Kde oheň stravuje oběti a k nebi stoupá dým. Je to svět pro nás vzdálený, nesrozumitelný. A přece se mu občas pokoušíme porozumět. To abychom vůbec pochopili, v co jako křesťané věříme.

List Židům činí výpravu do světa izraelského obětního kultu nezbytnou, když i nám, křesťanům 21. století, radostně hlásí: Máme úžasného velekněze, Ježíše Krista! A tu můžeme zůstat trochu bezradní. Co má takový velekněz v popisu práce? K čemu nám je?

Když člověk pohledá v českém internetu, zjistí, že postava velekněze žije a to díky tarotovým kartám. V nich ovšem najdeme nejen kartu pojmenovanou velekněz, ale též velekněžka. Tarot, ten nám nepomůže. A tak se posuneme zpátky v čase, pohledáme v dalších knihách Nového zákona. A zase mnoho nezmoudříme, neboť velekněží, v čele s veleknězem Kaifášem, nejsou zrovna sympatické postavy, usilují o Ježíšovu smrt a nesou za ni velkou část viny. Velekněží nemohou mít sympatie evangelistů, protože úřad velekněze se od dob Makabejců zpolitizoval a pod oklešťující římskou správou získal vůbec hořkou pachuť. Musíme tedy ještě hlouběji, do Starého zákona. 

Velekněžský úřad začíná u Árona. Velekněz zastupuje celý lid před Hospodinem. Jednou ročně tak smí jako jediný vstoupit
do nitra nejsvatější svatyně, kde byla uložena schrána úmluvy. Na náprsníku speciálního roucha má jména synů Izraele, nosí Izrael na srdci. Přimlouvá se za lid a přináší Bohu oběť smíření, za hříchy své a za hříchy lidu. Velekněz má významnou roli – je prostředník mezi Bohem a vyvoleným lidem, je přímluvce, zastupitel lidu.

Šťastné společenství, které má takového velekněze! Šťastná církev, i ona má svého velekněze. Bezkonkurenčního velekněze. Vždyť náš velekněz nevešel jen do pozemské svatyně v chrámu. On prošel nebesy, dospěl až před Boží tvář. Vstoupil do nebeské svatyně. A usedl po pravici Božího trůnu. Náš velekněz, Ježíš, Syn Boží. Náš advokát, náš zastupitel.

Mohlo by se zdát, že to nebe je tuze daleko, to nebe, kde sedí náš velekněz. A tedy že je odtržen od pozemské reality. Jeho přímluva, jeho obhajoba našich zájmů je na nic. Takový dojem možná měli adresáti listu Židům, druhá, zvlažnělá generace křesťanů. Možná zapochybovali, nač se držet právě toho vzdáleného Krista. Proti takovým úvahám list Židům protestuje. Vyvýšený Kristus není mimo. Naopak, je zasvěcen do našich problémů jako žádný advokát, žádný zastupitel, žádný lobbista, žádný ombudsman na světě nemůže být. Náš velekněz je totiž dokonale obeznámen s tím, co znamená býti člověkem, možná lépe než my sami. Vždyť tenhle vznešený obyvatel Boží svatyně je jedním z nás! Zakusil všechna pokušení, prošel zkouškami. A nezhřešil. Navíc náš velekněz přinesl Bohu do nebeské svatyně prazvláštní a vzácnou oběť. Sám sebe. Sám sebe obětoval jako oběť smíření, za nás. 

Toto tajemství zveršoval Miloš Rejchrt podle Ambrože Milánského: „Obětí, kterou dokonal tam na oltáři kříže, kněz pravý nazpět Bohu dal, co držel světa kníže“. Velekněz Ježíš nyní sedí na pravici Boží, a přece zůstává dokonale solidarizovaný s lidmi. Soucítí s nimi. Řecky řečeno: sympatizuje s nimi. A není to levný soucit. Je to soucit do posledního drobtu na kříži protrpěný.

Mít velekněze Ježíše v nebeské svatyni po pravici Boží, to má jeden těžko uvěřitelný důsledek. Před Boží trůn máme předstupovat směle, s důvěrou. Se sebevědomím těch, kdo vědí o vlastní slabosti, ale ve smělé důvěře sází na milostivou moc svého velekněze Ježíše.
Ovšem není snad Boží trůn především svatý? Není to trůn spravedlnosti? Není to soudná stolice? Kdo by k takovému trůnu kráčel se vzpřímeným hřbetem, jistým krokem? Nebylo by lépe se k Božímu trůnu pokorně plazit? Pryč s takovými starostmi. Jen jděte směle k tomu trůnu! Vždyť to není soudná stolice, nýbrž trůn milosti. Trůn milosrdenství, včasné a účinné pomoci. A můžete tam
vždycky, ne jen když vás předvolají. To díky našemu veleknězi Ježíši, který sám sebe dal jako provždy platnou oběť smíření s Bohem.
K postní době patří nejméně tři P: Pokání, Půst, Pokušení.

 A právě pokušení je jedním z témat naznačených v našem oddílku z listu Židům. Máme soucitného velekněze, který zakusil všechna pokušení jako my. Pokušení stejně silná, stejně propastná, stejně nebezpečná. Možná propastnější a nebezpečnější, neboť při nich byl v sázce osud lidstva.  Co to znamená, že Ježíš zakusil všechna pokušení jako my? Testoval jsem to v hypermarketu, chrámu pokušení. Zvláště procházení kolem nekonečných regálů s dobrotami všeho druhu je mučivé! Znal i tohle můj velekněz Ježíš?
Snad ono „zakusil všechna pokušení“ neznamená nutně, že v jakési nekonečné vteřině Ježíš ochutnal všechna pokušení všech věků, toho našeho globálního, i věků budoucích, o jejichž pokušeních se nám zatím ani nezdá. Zakusil všechna pokušení – to třeba
znamená, že zakusil všechny základní druhy pokušení a to do hloubky a do dna. Zažil a poznal jejich zrádnou dynamiku, znal muka svodů dlouhodobě nenaplňovaných potřeb i bažení závislých.

My nerozumíme pořádně ani vlastním pokušením. Jak rozumět, čím, jak a jak drsně je pokoušen ten druhý, ten vedle mě?  A kdo z nás je ochoten se o to vůbec pokoušet? Se svými pokušeními člověk dost často zůstává sám, nepochopen. A když podlehne, tak je někdy též náležitě tvrdě okolím odsouzen.

A co na to velekněz Kristus? Když rozumí každému pokušení, do každého se umí vcítit, každé nějak zakusil… Ale nezhřešil… Nebude námi pohrdat v naší zas a znovu svodům podléhající slabosti, když sám obstál? Bohu díky, že máme velekněze, který je schopen mít soucit s našimi slabostmi. Vidí naše zápasy, rozumí jim, spoluprožívá je s námi. Přimlouvá se za nás, abychom obstáli. Nabízí pomocnou ruku, abychom nepadli.

A tak buď empatie přes božství nádherně lidského velekněze Ježíše naší posilou tváří v tvář pokušením. A předstupujme směle k trůnu milosti. Vždyť ten náš Beránek, který snímá hřích světa, zvítězil!