Tématem tohoto týdne je Ježíšovo podobenství  nazvané O dělnících na vinici. Spíše než tento název, by ale popisovaný příběh vystihovalo jiné označení – např. O štedrém zaměstnavateli.

V tomto podobenství Ježíš na postavě Hospodáře poukazuje na několik charakteristik a důležitých Božích atributů:

• Bůh je na tržišti světa a stále hledá dělníky – je to Bůh kdo vyvíjí aktivitu směrem k člověku
• Bůh si nedělá žebříček oblíbenců, ale ke všem lidem přistupuje stejně a pro všechny má připravené místo v nebi – Bůh nedělá rozdíly
• Bůh má zájem i o lidi na okraji společnosti – opovržené, opuštěné, odmítané, přehlížené – Boží království je pro všechny
• Lidé si nemohou zasloužit “nějaké zvýhodnění” díky své vlastní pracovitosti, úsilí, náboženské výchově či jakýmikoli jinými zásluhami
• Bůh je štědrý a všem nabízí své požehnání a věčný život s Ním v nebeském království
• Bůh je spravedlivý – ikdyž zaměstnanci měli pocit, že s nimi nebylo nakládáno férovým způsobem, zaměstnavatel jim vyplatil mzdu na které se s ním dohodli a nikoho neokradl
• Boží matematika a pohled na věc je úplně jiný, než pohled nás lidí

U Pána Boha a v jeho království má šanci skutečně každý. Ten, do přichází „ráno“, i ten, kdo přichází „večer“. A nikdo nebude ukrácen.

Pro každého Pán Bůh připravuje své království, svou blízkost. Každému chce darovat sebe sama. Jak hloupé by tu bylo chtít počítat nějaké počty. Jako by třeba ti, kdo uvěřili v Krista na sklonku života nebo po životě všelijak bouřlivém, měli být nějak ukracováni vůči těm co „věří od malička“ a žijí vzorně křesťansky po celý život. Jak hloupě by to vypadalo, kdyby si začali u Pána Boha stěžovat, že i těm „posledním“ dává Bůh stejnou radost a plnost jako těmto „prvním“. Vždyť plnost je tu pro všechny.

Podobenství končí slovy: „Tak budou poslední první a první poslední“ (v. 16). Ježíš tento výrok (s různými obměnami) používá vícekrát v různých souvislostech. Zatímco někde může mít nádech konfliktní – totiž, že poslední nahradí ty první a ti, co si o sobě mysleli, že jsou první, že to mají jisté, odejdou s prázdnou, zde se spíše myslí na to, že i ti poslední na tom budou jako ti první a ti první na tom budou jako ti poslední – tedy se všemi bude stejně dobře. Není důležité kdy přišli, jen když přišli.