Pravá bohoslužba zahrnovala víc, než jen náboženské obřady, návštěvy chrámu, půst a naslouchání čtení ze Zákona. Lidem žijicím v Izajášově době, kterým byl dnešní text adresován, se z náboženství stal pouze soubor pravidel, postupů a rituálů a zcela se z něj vytratila návaznost na praktický život, ztratili živý vztah s Bohem.

Bůh si nepřeje, abychom se na jedné straně chovali zbožně, ale přitom v našem srdci zůstaval neodpuštěný hřích a svýma rukama abychom konali hříšné skutky. Mnohem důležitější, než přesné dodržování náboženských obřadů a nauk je upřímná snaha pomáhat chudým, bezmocným, utiskovaným a bezbranným.

Skutky služby nás sice nemohou spasit, ovšem naše víra postrádá věrohodnost, pokud se neprojeví ve službě druhým. Půst může být užitečný pro duchovní život nebo tělesné zdraví, v tom nejlepším případě však slouží pouze osobě, která se postí. Bůh říká, že si přeje, aby naše služba přesahovala náš osobní růst. Očekává od nás skutky lásky, milosrdenství, spravedlnosti a štědrosti. Bůh nás vybízí, abychom nebyli zahleděni jen do sebe, ale naopak chce obrátit náš zrak k lidem kolem nás. On touží po tom, abychom dokázali vidět potřeby druhých a adekvátně na ně nějakým způsobem reagovali.

Pravý půst je mnohem více, než zřeknutí se jídla či jiných požitků – jde o aplikaci Božího Slova do společnosti. To Boha nejvíce potěší.

Slovo zastat se někoho či něčeho se užívá ve významu zaujetí obranného postoje, určité pomoci a zastupování (obhajoby) někoho slabšího, diskriminovaného, přehlíženého, šikanovaného či jakkoli jinak vyloučeného jedince nebo více lidí proti agresorovi nebo jiné nespravedlnosti. Jde o akt prokázání milosrdenství, soucitu, empatie a také odvahu poukázat na  věci nebo lidské jednání, které je špatné.