Tématem tohoto týdne je modlitba. Učedníci Ježíše byli osloveni jeho způsobem komunikace se svým Otcem a požádali jej, aby je naučil jak se mají modlit. Lukáš nám odhalil pravý vznik a původ této modlitby: „Otče náš“ se zrodil z Ježíšovy modlitby. Když učedníci viděli Ježíše modlit se tímto způsobem, byli přesvědčeni, že se vlastně ještě nikdy v životě skutečně nemodlili, a pojali velkou touhu naučit se modlit. Ježíš vyslyšel jejich přání a daroval jim svou modlitbu. Proto se „Otče náš“ vnímá právě takto: jako modlitba Hlavy, která se rozlévá do všech údů a stává se modlitbou celého Těla, kterým je církev. „Otče náš“ je vlnou Ježíšovy modlitby, která se šíří skrze staletí a postupně se stále zvětšuje a rozrůstá, přibírá k sobě každý hlas, každý vzdech, každou prosbu a výkřik, které lidé vyslovují při pohledu na nebesa, i když neví ke komu.

Verše z přečteného textu ukazují 3 dležité aspekty modlitby – její obsah (v2-4), naší vytrvalost (v5-10) a Boží věrnost (v11-13)

Ježíš bral modlitbu zjevně jako absolutní nutnost jak pro své bytí tak i poslání. Vyjadřovala jeho vztah k Otci. Naučil své učedníky modlit se a sám si na modlitbu navzdory všem potřebám a požadavkům, které se na něj hrnuly, vždycky udělal čas. Dělám to také tak?
Modlitba Páně je vzorem všech modliteb. Obsahuje nejdůležitější prosby týkající se křesťanského života a modlitby. Dovolím této modlitbě, aby formovala můj život a přímo ovlivňovala můj vztah k Bohu a k bližním?

Modlitba není lidská iniciativa a snaha dosáhnout Boha a mluvit k němu. Nabízí se spíš obraz malého dítěte, které chce říci svému tatínkovi něco opravdu důležitého. Tatínek se naklání, objímá dítě a nechá ho, aby mu to pošeptalo do ucha. Je to spíš Bůh, kdo se k nám v modlitbě sklání.

Všimni si v jakém pořadí se různé prvky objevují v této modlitbě. Nejprve Ježíš chválí Boha, usiluje o naplnění Jeho plánů a připomíná si jaký Bůh je, poté předkládá své prosby. Když nejprve soustředíme svoji pozornost na Boha a chválíme Jej, získáváme pro předkládání proseb správnou perspektivu. Příliš často se naše modlitby podobájí spíše předčítání nákupního seznamu než rozhovoru.

Ježíšova modlitba má nejprve jedinečné oslovení: Otče náš. Toto oslovení je opět nejdřív oslovením důvěry. Každá modlitba, i ta nejúpěnlivější, je na prvním místě oslavou Božího jména. Protože kdykoli se člověk obrací k Bohu – v situaci nejradostnější vděčnosti nebo nejbytostnější nouze – vyjadřuje svou důvěru. A důvěra je nejvlastnějším důvodem Boží chvály: náš Pán Bůh si nepotrpí na lidskou chválu pro svůj osobní dobrý pocit, jak je to vlastní každému z nás. Chvála Božího jména vyrůstá z důvěry. Z důvěry vy­chází i každá modlitba. Bez důvěry vzhledem ke svému Bohu by­chom se nemodlili. Proto pro tuto důvěřuje modlitba vždycky Boží oslavou.. Slůvko náš tohoto oslovení za­hrnuje do obzoru Kristovy modlitby každého jednotlivce a všecky lidi spolu.

Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá – Tyto prosby nás soustřeďují i v modlitbě nejprve od nás samých a od našich vlastních přání výš: k Božímu jménu, Božímu království, Boží vůli. Právě v tomto řazení všech našich věcí pod majestát Boží velikosti a slávy můžeme lépe poznávat a hodnotit všecko, co potom poneseme z našich vlastních věcí před Boha v modlitbě. Svatost Božího jména, tedy úcta, která je Bohu vzdávána, to je na prvním místě modlitebním zřetelem Ježíšovy modlitby. Boží království je pojmem pro Boží dílo, pro dílo nápravy světa, spasení. A prosba buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi dává právě také v modlitbě, jak jsme měli už trochu výše, prvořadý prostor pro to, co chce Bůh. I v modlitbě tedy podřizujeme své tužby záměrům Božím. Ovšem prosba buď vůle tvá není nikdy zbožnou rezignací. Tato prosba buď vůle tvá, stejně jako obě předcházející, jsou velikou motivací pro zápas víry. Vůle Boží je program. Vůle Boží je výzva pro zápas proti zlu a smrti, pro dobro a život. Vůle Boží nemůže být zdůvodněním lidské pasivity. Vůle Boží je výzvou pro dnešek a nadějí vzhledem k tomu, co přijde, vzhledem k tomu, kam všechny naše věci a věci celého světa směřují.

Nyní přijdou na řadu i ty naše vlastní věci. I pro ně je v modlitbě místo. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. – Tato prosba snad nejdřív zahrnuje věci, které potřebujeme ke svému každodennímu životu.Od věcí, zajišťujících naše pozemské bytí a živobytí, přichází Ježíšova modlitba k duchovním rozměrům našeho života:

Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Prosba o odpuštění vin je výrazem pokory. Je za ní také veliký dar vnitřního očištění, které spočívá v tom, že se nemusíme vláčet se zlem, které na nás ulpívá, že se nemusíme vláčet s pocity křivd a provinění, jež na nás spáchali druzí. Je to prosba, která je příslibem a předpokladem skutečné vnitřní svobody: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. I v této prosbě je opět pokora, která neprosí za protekční, zametenou cestu, přesto se však netváří tak, že každou zkoušku zvládá levou zadní. Bez požadavku jakékoli protekčnosti prosíme touto prosbou o Boží ochranu.

Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky, amen. Chvalozpěv, jímž končí i tato modlitba, je návratem k věcem Božím. Do nich je zarámováno všechno naše v této modlitbě. Chvalozpěv na konci modlitby Páně je opět vyjádřením důvěry, jak jsme to měli o maličko výše, důvěry, která je výborným výrazem sebeodevzdání i motivací k novým zápasům víry.

Amen je přitakáním, stvrzujícím to, co jsme právě vyslovili.

„Otčenáš“ je více než modlitba – je to cesta vedoucí přímo do Otcova srdce. Je svěřována každému křesťanovi. První křesťané se obraceli k Bohu touto modlitbou třikrát denně. Ani my bychom neměli prožít den, ve kterém bychom se nepomodlili modlitbu Páně svými ústy, nepřijali ji srdcem a neosvědčili ji ve svém životě.

Andrew Murray ve své knize „S Kristem ve škole modlitby“ píše: „Nikdo nemůže učit tak, jako Ježíš…proto ho prosíme: ‚Pane, nauč nás modlit se.‘ Žák potřebuje učitele, který zná jeho práci, který má dar učit a který trpělivě a s láskou vyjde vstříc potřebám svého žáka. Buď požehnán Bůh! V Ježíši je toto všechno a ještě více…Ježíš nás moc rád učí, jak se modlit.“
Pokud si nejsi jistý, jestli ti Bůh skutečně naslouchá, když k Němu mluvíš; nerozumíš, proč některé modlitby vypadají nezodpovězené; říkáš si, jestli se modlíš „správně“ nebo jsi obvykle frustrovaný, když se modlíš; jsi dychtivý vědět, co udělat, abys byl hlouběji spojen s Bohem a získal důvěru, že tvé modlitby skutečně něco změní, pak řekni: „Pane, nauč mě modlit se“    
Přestože existují principy modlitby, které se týkají každého z nás, Bůh nás povede každého jednotlivě. On tě chce vzít právě takového, jaký jsi, a pomoci ti objevit tvůj vlastní rytmus modlitby; vytvořit takový druh modlitby, který co nejvíce prohloubí tvůj vztah s Ním. On chce, aby modlitba byla snadný, přirozený, životodárný způsob komunikace, zatímco ty s Ním sdílíš to, co máš v srdci a dovolíš Mu, aby On sdílel s tebou to, co je v Jeho srdci. Modlitba je tak jednoduchá; není to nic více než mluvit s Bohem a potom si udělat čas naslouchat tomu, co On říká tobě. Bůh má pro tebe osobní modlitební plán, způsob, jak s Ním co nejefektivněji komunikovat. Tak začni tím, že řekneš: „Pane, nauč mě modlit se.“