V novém díle naší online besídky vás Danča, Ondra, Lucka, Pajto a další “vytáhnou” na cestu. Pokračujeme v naší tématické serii ve které si povídáme o důležitých výrocích Pána Ježíše, které nám zaznamenal ve svém evangeliu apoštol Jan. Výroků, které začínají slovy JÁ JSEM.

Dnes nás čeká téma Já jsem cesta. Jaká cesta? Kam vede? Proč se Ježíš přirovnává k cestě? Proč je důležité abychom si o tom povídali? Možná máte spoustu dalších otázek … ale nebudeme už to déle natahovat a pojďte se na to podívat.

• Ve všech náboženstvích je cesta důležitým symbolem lidského života. Člověk je poutníkem, který nesmí zůstat stát na místě. Poutník se proměňuje. Cesta má svůj počátek a cíl – tím je život a poznání, cesty k němu jsou ale často dlouhé a klikaté. Mnohdy vedou oklikami, slepými uličkami, uzounkými pěšinkami – občas i bloudíme.
• Při putování pouští předcházel Bůh svůj lid na cestě do Zaslíbené země a nesl jej jako milovaného syna. Přesto lid nevěřil tomu, který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k utáboření (Dt 1,33).
• Podobně předchází také Ježíš své učedníky. Jdu, abych vám připravil místo (Jan 14.2). Pán nás předchází, aby nám v nebi připravil místo ke klidnému spočinutí, on je tou cestou k Bohu. Kdo na něho spolehne, nalezne svou cestu k životu a k Bohu.
• Když čteme kontext tohoto výroku, potom vidíme, že mezi učedníky nastává neklid z toho, že Ježíš odchází. Jakoby Ježíš vybral ten nejméně vhodný okamžik na oznámení „nepříjemné zprávy“! A nebo…  je to právě ten nejlepší okamžik. Jde o to, že slova o cestě vyřkne v okamžiku, kdy se učedníkům cesta jakoby začíná ztrácet.
• Smyslem cesty je někam člověka dovést. Zde se jedná o cestu k Otci, kterou je Ježíš.  Není náhodou, že Ježíš tato slova říká po Jidášově zradě, kdy je vlastně zpečetěn jeho ortel.  Svojí smrtí se stává cestou k Bohu – jiná cesta není, než skrze Ježíše
• Kolem nás je mnoho jiných cest, které nám nabízí, že nás někam dovedou a že nám dají štěstí. Problém je v tom, že mnoho těchto cest je slepých, i když tak na první pohled nevypadají.
• Příběh o cestě učedníků do Emauz (Lukáš 24,13-53) – cesta se jim stala prostředkem k získání víry – Víra vzniká v rozhovoru s druhým, na cestě, v průběhu života, mění se, sbírá zkušenosti… Víra není látka k osvojení ani danost, vzniká cestou, ve chvíli, kdy Bůh přestane být předmětem, o kterém se mluví, nebo mlčí, ale začneme mluvit s ním.
• https://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/cesta-do-emauz