Milé sestry a milí bratři v Kristu,
po téměř roce a půl pandemie covid-19 se zdá, že situace v naší zemi se pomalu a nadějně vrací do normálu. Na začátku doby pandemie jsem se k Vám obrátil s Pastýřským listem. A tuto potřebu vnímám také v této době, kdy s jistou opatrností smíme říct a doufat, že pandemie ustupuje.

Pro každého z nás to byla doba velké zkoušky víry a důvěry v Pána a Jeho jednání. Tato doba změnila rytmus a chod života. Někteří z nás se s bolestí v srdcích loučili se svými milovanými. Mnozí si sáhli na dno svých fyzických či psychických sil. Mnozí poznali, jaké hodnoty mají cenu a co naopak cenu ztrácí.

Rodiny se učily vzájemnému respektu a shovívavosti a spolubytí 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu a několik dlouhých měsíců. Uzavřenost a nemožnost většího pohybu způsobily i neshody a střety ve vzájemných vztazích. Věřím však, že jsme se naučili také potřebnou schopnost, a to prosit za odpouštění a odpouštět si navzájem. Prostě každý z nás čelil mnoha nepředvídatelným a nelehkým životním situacím. Je jistě
velmi vhodné a žádoucí, abychom vyjádřili vděčnost Pánu Bohu, že nás touto dobou a jejími úskalími provedl a ukázal nám, že nic v tomto světě není pevné a trvalé. O to víc jsme si uvědomili, že jedinou konstantou a pevným bodem je náš Pán, kterému smíme svěřit náš život.
Služba církve se v době šířící pandemie a z důvodů protiepidemických vládních opatření přesunula do online prostoru. Z velké části byla zaměřena na individuální pastorační rozhovory či osobní návštěvy.

Oceňuji velké nasazení a snahu mnohých pastorů a bratří a sester v našich sborech, kteří velmi rychle zmobilizovali týmy lidí, nakoupili techniku pro online přenosy bohoslužeb. Tyto prostředky a komunikační kanály byly jistě velkou pomocí v době, kdy jsme se nemohli scházet v našich chrámech ke společným shromážděním, nebo jen ve velmi omezeném počtu. Věřím, že byly pro Vás povzbuzením
také i každodenní zamyšlení našich pastorů nazvaná Slova naděje, mnohá kázání či duchovní zamyšlení.

V současné době dochází k rozvolňování opatření a vypadá to, že situace pandemie ustupuje a my se pozvolna smíme vracet k běžnému životu. A to se týká i života církve a života v našich sborech. Jistě je potřeba být ještě obezřetný a dodržovat nezbytná opatření, ale máme naději, že v dohledné doběbudeme moci fungovat bez větších omezení.

A proto bych Vás chtěl povzbudit k tomu, abyste se od Vašich obrazovek a monitorů přesunulik fyzickému i reálnému společenství v našich sborech. Možná nastává čas být OFFLINE, ale to jistě neplatí ve vztahu s Pánem Bohem! Sledování online bohoslužeb může i nadále sloužit pro naše nemocné či nemohoucí, ale mějme na paměti, že pro nás ostatní se to může stát velkým pokušením, kterému je třeba odolat a to tak, že se rozhodneme VSTÁT A JÍT DO SHROMÁŽDĚNÍ! Po měsících omezení je potřeba se odhodlat, vykročit ze zóny pohodlí a přijít do shromáždění Božího lidu. Nic nenahradí společné shromáždění, kdy se smíme vidět tváři v tvář, společně chválit Pána Boha, modlit se a naslouchat Božímuslovu. Čiňme tak s radostí a vděčností, že po dlouhé době je to opět možné a vítané. Kéž jsou i naší realitou
slova Žalmu 122, 1 Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

NECHTĚJ UŽ DÉLE U MONITORŮ ZŮSTÁVAT,
ALE RADĚJI SE OPĚT NA SHROMÁŽDĚNÍCH SETKÁVAT.

Tomáš Tyrlík, biskup