Laskavost působí na lidské srdce a často mluví hlasitěji než slova. Laskavost je vlastnost, díky které se podobáme Bohu.

Je přirozené chovat se laskavě k těm, které máme rádi. Laskavost je však především Boží vlastností a Ježíš uvedl, že nebeský Otec je laskavý nejen k těm, kdo ho milují, ale také „k nevděčným“. Ježíš své následovníky vybízel, aby v tomto ohledu Boha napodobovali. Řekl: „Budete . . . dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Lukáš 6:35; Matouš 5:48; 2. Mojžíšova 34:6)

Jsme stvořeni k Božímu obrazu, a proto jsme schopni laskavost projevovat i my. (1. Mojžíšova 1:27) Boha můžeme napodobit tak, že jednáme laskavě s těmi, ke kterým nemáme přirozeně blízko. V Bibli je laskavost uvedena jako součást ovoce, jež je výsledkem působení svatého ducha neboli síly, kterou Bůh používá. (Galaťanům 5:22) Rozvíjet tuto vlastnost tedy můžeme tím, že budeme našeho Stvořitele lépe poznávat a prohlubovat svůj vztah k němu.

Jelikož laskavost je jedním z rysů lidské povahy a navíc si jí Bůh vysoce cení, není divu, že nás vybízí, abychom byli „jeden k druhému laskavými“. (Efezanům 4:32) V Bibli najdeme i tuto připomínku: „Nezapomínejte na pohostinnost“ nebo jinými slovy „laskavost k cizincům“. (Židům 13:2)

Je v dnešním převážně nelaskavém a nevděčném světě možné projevovat druhým — dokonce cizím lidem — laskavost? Co nám v tom může pomoct? A proč bychom se tím vůbec měli zabývat?

Nepostradatelná v Božích očích

Je zajímavé, že potom, co apoštol Pavel mluvil o projevování laskavosti cizincům, řekl: „Díky ní někteří nevědomky přijali jako hosty anděly.“ Dokážete si představit, jaké by to bylo, mít na návštěvě anděly? Pavel v této souvislosti použil výraz „nevědomky“, čímž naznačil, že pokud máme ve zvyku být laskaví k druhým, včetně cizinců nebo těch, které moc neznáme, můžeme být odměněni nečekaným způsobem.

Většina překladů Bible s křížovými odkazy spojuje Pavlova slova se zprávami o Abrahamovi a Lotovi v 18. a 19. kapitole První knihy Mojžíšovy. V obou případech na sebe andělé vzali podobu cizinců, kteří přinášejí důležité poselství. Abrahamovi řekli, že bude mít syna, a Lotovi sdělili, jak se může zachránit při zničení měst Sodomy a Gomory. (1. Mojžíšova 18:1–10; 19:1–3, 15–17)

Když si tyto příběhy přečtete, zjistíte, že jak Abraham, tak Lot projevili laskavost lidem, které neznali. Pravda je, že v těch dobách bylo projevování pohostinnosti cestovatelům a kolemjdoucím — přátelům, příbuzným i neznámým lidem — zvykem a povinností. Mojžíšův zákon Izraelitům dokonce přikazoval, aby nepřehlíželi potřeby Neizraelitů, kteří žili v jejich zemi. (5. Mojžíšova 10:17–19) I přesto je očividné, že Abraham a Lot šli nad rámec toho, co později přikazoval Zákon. Vynaložili mimořádné úsilí, aby cizincům dali najevo laskavost, a byli za to bohatě odměněni.

Abrahamovou odměnou bylo to, že dostal syna. Jeho laskavý čin však přinesl požehnání nejen jemu, ale i nám. Jak? Abraham a jeho syn Izák hráli významnou úlohu ve splnění Božího záměru. Stali se klíčovými články v rodové linii vedoucí k Mesiášovi, Ježíši Kristu. A jejich věrné skutky předstínily, jak Bůh prostřednictvím své nezasloužené laskavosti zajistí lidstvu záchranu. (1. Mojžíšova 22:1–18; Matouš 1:1, 2; Jan 3:16)

Takové příklady působivě ukazují, co Bůh očekává od těch, které miluje, a jak moc si projevů laskavosti cení. Z jeho pohledu nejsou otázkou volby, ale nutností.

Laskavé jednání nám pomáhá lépe poznat Boha

Bible říká, že mnozí v dnešní době budou „nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti“. (2. Timoteovi 3:1–3) Určitě se s takovými lidmi dennodenně setkáváme. To by však nemělo být důvodem pro to, abychom se k druhým nechovali laskavě. Křesťanům jsou adresována tato slova: „Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.“ (Římanům 12:17, Bible21)

Můžeme se snažit o to, abychom v projevování laskavosti byli velkorysejší. Bible říká: „Každý, kdo miluje, . . . poznává Boha.“ A jedním ze způsobů, jak můžeme dát lásku najevo, je být laskaví. (1. Jana 4:7; 1. Korinťanům 13:4) Když se k druhým chováme laskavě, lépe poznáváme Boha a jsme šťastnější. Ve svém Kázání na hoře Ježíš prohlásil: „Šťastní jsou laskaví, protože naleznou laskavost. Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha.“ (Matouš 5:7, 8, Young’s Literal Translation)

Když si nejste jisti, co říct nebo udělat, řekněte nebo udělejte něco laskavého.

Laskavé skutky nemusí nutně stát mnoho peněz ani nezávisí na našich schopnostech nebo fyzické síle. I úsměv, soucitné slovo, nabídnutá pomoc, malý praktický dárek nebo to, že někoho pustíme před sebe ve frontě, může často znamenat hodně. Když si nejste jisti, co říct nebo udělat v určité situaci, řekněte nebo udělejte něco laskavého. Není divu, že Bůh od každého ze svých ctitelů vyžaduje, aby „miloval laskavost“. (Micheáš 6:8)

„Jedno laskavé slovo zahřeje na tři zimní měsíce.“ Toto orientální přísloví výstižně vyjadřuje, že i malá laskavost může udělat mnoho dobrého. Když je za ní správná pohnutka, a zvláště pokud vychází z lásky k Bohu, může zahřát u srdce toho, kdo z ní má užitek, i toho, kdo ji prokázal. A i když laskavý skutek není přijat s vděčností, neznamená to, že byl marný. Má totiž velkou hodnotu v Božích očích. Bible nám říká, že ten, kdo projevuje druhým laskavost, vlastně „půjčuje Hospodinu“. (Přísloví 19:17) Vyhlížejme tedy po příležitostech tuto vlastnost