2K 6,7: „Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně“.

Mt 5,6.10: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské“.

Druhé téma z cyklu Boží zbroj – Pancíř spravedlnosti nám dnes přiedstavuje jednu z nejdůležitějších částí výzbroje v boji proti Zlému. Slova o vyzbrojenosti a vyzbrojení nejsou u apoštola Pavla nikterak neznámá a používá tyto obrazy poměrně často – v listě Efezským tuto výzbroj detailně popsal takto: „Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangelia pokoje, a vždy se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží“. Tento obsáhlý zbrojní seznam ukazuje na jeden zásadní fakt. Křesťanská víra není v žádném případě pasivním či pouze niterně introvertním postojem. Víra musí podstupovat souboje s herezemi, s různými útoky, se zlehčováním nejen slovním, ale i skutkovým, se znevažováním činů, které jsou s ní v rozporu a především, které jsou dokonce vírou ospravedlňovány, nebo maskovány.

Důležité při tom je přijmout Pavlovu radu, abychom se nezabývali problémy celého světa, ale těmi, které prosákly do církve a které pošpiňují a degradují dobré Boží jméno i nezastupitelnou cenu Božího vykupitelského a spasitelského díla v Kristově oběti. Tato vyzbrojenost, která patří k nezbytné výbavě duchovního života, není důležitá jen pro očisťující útoky na bratrskou přetvářku, pokrytectví, hamižnost, rozkrádání, nezdravou ambicióznost a pýchu, anebo naopak na obranu před lživými, či pomatenými útoky. Tedy nejde jen o nepřítele stojícího sice v církvi, ale mimo nás, mimo naši osobu. Měli bychom být vyzbrojeni i proti vnitřním pochybnostem, které nás odvádějí pryč od Boha i ze společenství. Měli bychom být vyzbrojeni proti vlastním pokušením, která nás oslabují před plněním Božích nároků a řádů. Měli bychom být vyzbrojeni proti pohodlnosti a lenosti, která otupuje náš duchovní život a činí jej stereotypní a fádní. A měli bychom být také obrněni před vlastní netrpělivostí, zaujatostí, před pocity skleslosti a beznaděje, které máme z politiky, z církve nebo sami ze sebe.

To, čím máme být vyzbrojeni k útoku, k obraně, je spravedlnost. To koresponduje s již přečteným textem z listu Efezským, kde apoštol Pavel psal o „obrnění pancířem spravedlnosti“. Spravedlnost jako výzbroj i jako brnění je zajímavým spojením, protože spravedlnost z pohledu biblického nepatří k výbavě člověka. V listu Římanům Pavel píše: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden.“ A v téže epištole píše: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.“

Spravedlnosti člověk nedosáhne, ale může skrze víru dosáhnout ospravedlnění před Bohem. Boží spravedlnost může člověka osvětlovat a prozařovat jeho život a vyzařovat ven. Stejnou myšlenku, která zazněla z listu Římanům a která je stěžejní biblickou zvěstí, vyjadřuje  Pavel Kosorin ve svých Křesťanských aforismech takto: „Kdo je spravedlivý? Nikdo z nás, jen Kristus v nás“. A právě proto, že biblická spravedlnost vychází z jiných zdrojů než z našich, dokáže být tak dobrou výzbrojí i ochranou. Kristova spravedlnost nás zbavuje nezbytnosti všechno definitivně posoudit nebo vyřešit. Tato spravedlnost nám dává sílu k veškeré nespravedlnosti, kterou zakoušíme. Mimo jiné proto, že nejvíce nespravedlnosti na světě musel unést Ježíš Kristus na Golgotském kříži. Jediný spravedlivý se obětoval za nespravedlivé. Proto jenom Kristova oběť má před Bohem vykupující sílu.

Lidé po dokonalé spravedlnosti vždycky toužili, ale v tomto světě a bez Boha se jedná o stav čiré utopie. Pozoruhodný paradox kdesi vystihl Erich Maria Remarque – „Ti, kteří nejvíce zaslibovali ráj na zemi, způsobili vždy největší peklo“. Vzpomeneme-li na totalitní režimy, vidíme jak je tato pravda hluboká. Rádoby spravedlivé a nespravedlnosti napravující revoluce se velice lehce převáží na druhou stranu a nakonec se obrátí i proti svým zastáncům a propagátorům. Geniální francouzský myslitel La Rochefoucauld tuto skutečnost vyjádřil slovy – cituji: „Spravedlnost nedokáže na světě způsobit tolik dobra, kolik zla způsobuje zdání spravedlnosti.“ Tento fakt neplatí pouze pro rovinu politickou, nebo společenskou, ale i pro rovinu duchovní. Velice věrohodně působící zdánlivá spravedlnost farizeů byla Ježíšem Kristem odhalena jako nejvíce vzdálená skutečným nárokům Božím. Pod obílenými hroby jsou rozkládající se těla plná hniloby a špíny. A stejně tak pod nánosy samo spravedlnosti, která může působit velice zbožně, a přitom se hluboce rozkládají a umírají vztahy k Bohu. Je to dáno tím, že samo spravedlnost nepotřebuje ospravedlnění. V podstatě jde o odmítnutí Bohem nabízené záchrany i draze zaplacené oběti. Spravedlnost z pohledu biblického je uvolnění a darování prostoru pro Boží vůli a pro Boží spravedlnost, která nás ochraňuje před prosazováním vlastní nespravedlnosti. Naproti tomu samo spravedlnost, ze které byl Bůh vyřazen, je faktorem nejvíce ohrožující náš život věčný. Proto si to, co vypadá zdánlivě podobně, může být ve skutečnosti nejvíce vzdálené a odporující si.

U křesťanů, kteří velice demonstrativně dávají najevo svou víru, se často můžeme setkat s naprostou absencí tolerantnosti, vstřícnosti a tím i pokory. Jejich odsouzení lidí odlišných nejen duchovně, či názorově, ale z hlediska vnějšího, bývá tak kategorické, že se někdy jedná o zatracení. Boží spravedlnost je tedy v posledku ochranou před všemi pocity výlučnosti, jedinečnosti a vyvolenosti, kterou odpíráme druhým a soudíme to, co bude jednou posuzovat Hospodin při soudu posledním. A právě vědomí tohoto soudu bychom měli přijímat s veškerou bázní a pokorou, ale také i jako skutečný pancíř a ochranu před hořkostí a před pocity marnosti, vidíme-li kolem sebe tolik nespravedlnosti. Vědomí posledního soudu je útěchou, že nakonec dojde k absolutní spravedlnosti, a že všechny nepravosti budou spravedlivě posouzeny a odsouzeny. Amen.