V hebrejském jazyce je Bůh chápán jako někdo tak veliký a přesahující veškerý lidský koncept a chápání, že nemá jedno jméno. On sám se nazval, při rozhovoru s Mojžíšem jako “Jsem, který jsem“. Toto jméno ovšem žid nikdy nevysloví, jen ho napíše. Píše jej iniciály : JHVH (Jahve, Jehova). Toto jméno Boha se ve slovanských jazycích přeložilo jako HOSPODIN. V jiných jazycích se nepřekládá, jen se používá pojmenování PÁN.

V podstatě židé, tj. vyvolený národ, kterému se Bůh zjevil, vyslovuje nebo oslovuje Boha ruznými jeho přívlastky, které jej charakterizují, ale nedefinují v úplné dokonalosti. Věří totiž, že lidskou řečí nikdy nemůžeme pojmout skutečnost Boha. Vždy bude ještě něco víc, než si dokážeme představit, vždy nám bude tak trošku unikat. Takže je na Vás jakým přívlastkem jej oslovíte: Bůh dobrý, moudrý, Skála, Útočiště, Spasitel… Bůh se ovšem stal člověkem a od té doby můžeme Boha oslovovat jeho vlastním jménem (jménem druhé Božské osoby): Ježíš Kristus. To znamená Ježíš Zachránce.

“Člověče, obrať se k živému, pro tebe přítomnému, spásnému a skutečně působícímu Bohu!” Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, jejíž výpověď se stala stěžejním bodem židovské a křesťanské víry. Událost, která začíná jako idylická pastýřská
scéna, se mění ve zjevení skutečně působícího Boha. JHVH se označuje jako “Jsem, který jsem“, jako Bůh otců a matek národa, jako ten, který nenechá svůj národ ve štychu, jako ten, který chce národ zavést do zaslíbené země.

Bůh vidí a slyší a jedná! Je to Boží podstata, která zachraňuje a pomáhá, která “je zde“. Jeho jméno vyjadřuje: spolehlivost (“já jsem zde”), ale též nedostupnost a neohraničitelnost (nevíme, jakým způsobem je a bude zde přítomen!) a jeho výlučnost (“já jsem zde a nikdo druhý”). Jeho působením zakoušíme moc tohoto jména v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, tedy neustále.

“Člověče, obrať se k živému, pro tebe přítomnému, spásnému a skutečně působícímu Bohu!” – pozvání, ale současně i naléhavá výzva textů Písma této neděle. Obrácení – to má něco společného s otočením, zvrácením něčeho. Obrácení znamená změnu perspektiv. Znamená to uznání, že jsme všichni různým způsobem zotročeni, potřebujeme osvobozující Boží spásu a doprovod na dlouhé cestě pouští, abychom dosáhli zaslíbené země.

Znamená to, že nemůžeme zůstat nezúčastněnými pozorovateli, ale musíme se nechat proměnit tak, abychom byli schopni přijmout utrpení a osud ostatních, aby jim bylo umožněno žít plným a naplněným životem. S ostatními a pro ostatní být na jejich cestě života: po stopách Hospodina, který se objevuje jako soucitný, spolutrpící a působící Bůh; jako Mojžíš, který je připraven všechno svěřit Bohu a vydává se na cestu plnou neznámých nebezpečí a skrze neznámou cestu s velkým břemenem zodpovědnosti za jemu svěřený národ; v následování Ježíše, který se jako vinař nevzdává námahy pro neplodný fíkovník.
Charakter dnešní neděle je rozporuplný – na jedné straně útěcha, na druhé straně napomenutí. Oba aspekty nás chtějí doprovázet na cestě ke spáse. Spásu, tedy hodnotný, vysvobozující a osvobozující život pro všechny lidi, která může být úspěšná jen tehdy, když změníme náš pohled a budeme brát vážně naši zodpovědnost za nás samotné a za ostatní. Pro všechny, kteří žijeme v různých formách zotročení a toužíme po zaslíbené zemi