„Zpívejte Hospodinu píseň novou“ Jsme pozváni – ke zpěvu, který je odezvou na nové a nové spásné Boží skutky. Novost té písně spočívá dozajista i v tom, že nám zní pořád aktuálně, třeba i přes propast staletí, že síla její výpovědi se stále obnovuje, že taková píseň se jen tak neohraje

Nejdražší Ježíš, dobrý Pastýř, nás volá jménem a pečuje o nás s nezměrnou laskavostí. On je branou a kdo vstupuje skrze Něj, má život věčný. On je tedy naší budoucností, budoucím „životem v hojnosti“. Dejme se svým Pastýřem doprovázet: s Ním se náš život, rodiny a společenství rozzáří novým životem!

Izajáš nám představuje Krista. Krista, který je milosrdný. Krista, který prochází utrpením. Krista, který je spravedlivý. Je to váš Kristus? Poznáváte Ho? Nebo je vám cizí? Možná máte jiného Krista. Ale toto je reálný Ježíš Kristus. Pokud Ho takto ještě neznáte, pak je nejvyšší čas se seznámit. On má napřaženou ruku. Přijměte ji, stiskněte ji a řekněte „děkuji“.

Otče, oslav svého Syna, aby on oslavil tebe…oslav mne svou slávou. To je první, za co Ježíš Boha prosí.
Co myslí Ježíš oslavením, slávou? Vždyť moc dobře ví, že konec jeho života žádná sláva nebude. Evangelista Jan nás vede, abychom se na Ježíšův kříž dívali jinak. Ježíš cestu kříže podstupuje, protože to je vůle Boží a právě tato cesta ukazuje a vysvětluje, jaký je Bůh. Ježíš se za nás modlí, aby přesně tohle podivné oslavení vešlo ve známost a abychom se ho drželi. Věřili mu. Abychom jej přijali tajemství víry, které nás v životě nese.

V dnešním žalmu se zpívá: Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Ž 25,15) Žalmista i Pán Ježíš smýšlejí stejně – kdo ve svém životě bere ohledy na Boha, kdo hledí na Boží cestu, kdo se orientuje podle Boha a jeho slov, ten je zachráněn z nástrah minulosti i smrti. Blaze nám, když slovo Boží slyšíme a zachováváme.

Milý/vinař udělal všechno možné i nemožné a čekal dobré, plné, šťavnaté a chutné plody svého snažení. Jenže vinice vyplodila jen pláňata. Izajáš zpívá o vinici která zklamala očekávání. Ježíš pak k té jeho písničce přidá další sloku: „Já jsem pravý vinný kmen…” Bůh je obdivuhodně trpělivý vinař. A když už to vypadá s vinicí opravdu bledě, zasadí kmen docela nové kvality. Na něm to celé postaví nově. Na tomhle kmeni můžou růst i plodit ratolesti. Navzdory tomu, že vinice sama vydala plody jen na nechutné patoky, má nyní šanci vydat dobré víno.

Ježíš se zjevuje jako chléb, tedy to podstatné, nezbytné pro každodenní život, bez něhož věci nefungují. Nejen jeden chléb mezi mnoha jinými, ale chléb života.
Jinými slovy, bez něho spíše přežíváme než žijeme: protože jen On živí naši duši, jen On nám odpouští zlo, které sami nedokážeme překonat, jen On nám dává pocítit, že jsme milováni, jen On nám dává sílu milovat a odpouštět, jen on dává život navěky, když život zde končí. On je podstatným chlebem života.

Naše slabost je výbornou příležitostí k tomu, aby v našem životě působil Pán Ježíš Kristus. Aby se ukázalo, že nežijeme z vlastních sil a že On je živý a mocný! Je to tedy určitý paradox, ke kterému nás Bůh vede: chce, abychom přijali svou slabost a ve své slabosti dávali prostor Bohu, aby jednal a působil jako Pán.
Boží velikost, moc a sláva může vyniknout nejlépe tehdy, když přijmeme svou slabost,  nedostatečnost a bezmoc.

Slovní spojení “Syn člověka” je odkazem na proroctví z knihy Daniel. Označení “Syn člověka” je titulem Mesiáše. Ježíš je ten, kterému byla dána vláda, sláva a království. Když Ježíš používal tuto frázi, tak tím poukazoval na to, že proroctví o Synu člověka je o něm. Ježíš se tím prohlašoval za Mesiáše.
Druhý význam fráze “Syn člověka” je ten, že Ježíš byl také lidskou bytostí. Syn člověka je člověk. Ježíš byl plně Bůh, ale byl také lidskou bytostí. Ano, Ježíš je Syn člověka a ve své přirozenosti je Bohem. Ano, Ježíš je Syn člověka a ve své přirozenosti je také člověkem. Sumarizováno, fráze “Syn člověka” znamená, že Ježíš je Mesiáš a současně je lidskou bytostí.

Já jsem pravý vinný kmen – a můj Otec je vinař, říká Ježíš. Ježíš se nám představuje a vstupuje tak do našeho života. Ježíš nám ve své řeči představuje Boha jako vinaře, který prořezává svou vinnou révu. A je tu také řeč o nás: vy jste ratolesti. Je to obraz našeho života, života před Bohem a života s Ježíšem. Života, k němuž jsme tím Ježíšovým slovem opět zváni.