Zdravíme vás kamarádi. V dnešním již 31.díle naších besídek online navážeme na předchozí vyprávění Pána Ježíše o sobě, které uvozoval slovy JÁ JSEM. Minule jsme se dozvěděli něco více o tom, že Pán Ježíš je dobrý pastýř, který se chce starat o svoje ovečky (nás lidi), že mu na nás záleží a hledá všechny ztracené. A také že se raději nechal zabít, než aby ten zlý vlk (satan) získal a sežral nás.

Právě svou smrtí místo nás, nám Ježíš otevírá dveře k Bohu, do nebeského království. Ježíš říká svým učedníkům a vlastně i všem lidem, kteří jsou ochotni slyšet Jeho slova – JÁ JSEM DVEŘE. Dnes se dozvíte něco více, co to vlastně znamená a jak tomu mužeme rozumět.

• Ovce v minulosti spaly v ovčinci hned vedle pastýřova domu. Ovčinec měl většinou kamennou zeď a byl místem odpočinku a bezpečí před zvířaty i zloději. Ovce vcházely a vycházely dřevěnými vraty. Někteří pastýři spávali u brány, aby chránili své ovce – v podstatě se oni stali takovými dveřmi. Zavři oči a představ si Ježíše jako pastýře, jak střeží dveře a je se svými ovcemi, aby je chránil. Představ si, jak se ovce cítí bezpečně v jeho přítomnosti.
• Když Ježíš říká, že je dveře, říká taky, že je tou pravou cestou, jak se dostat domů. Myslí tím náš duchovní domov, to místo, po kterém naše duše touží: domov s Bohem Otcem. Zavři znovu oči a představ si Boha Otce, jak tě vítá doma, objímá tě, jak spolu sedíte u hostiny u kuchyňského stolu, dívá se ti do očí a usmívá se.
• Svou smrtí Ježíš otevírá nám sám sebe, jako se otevírají dveře do pěkného domu, kde je dost místa pro všechny. Odkud můžeme pak vycházet ven a co je důležité: máme se zase kam vrátit. Nejsme jako ovečky, které bloudí a neznají svůj ovčinec. Ani nás neohrožuje zloděj, který by nás klidně prodal, nebo někde nechal opuštěné. Proto Pán Ježíš řekl to zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře pro ovce.“ Ty dveře vedou do bezpečí. Tam, kde je pravý život, kde je domov. Když my vcházíme každou neděli těmi kostelovými dveřmi dovnitř, připomeňme si to, že ty pravé dveře, kterými vcházíme k Pánu Bohu jsou v Pánu Ježíši Kristu, kterému jsme uvěřili. „Já jsem dveře,“ říká i nám. Já jsem vám připravil místo v domě u nebeského Otce.
• Před jakými zavřenými dveřmi ve svém životě teď stojíš? Můžou to být fyzicky zavřené dveře – nemůžeme teď navštěvovat své přátele ani jít do školy. Metaforicky zavřené dveře můžou být třeba poničené vztahy nebo vztek, který neřešíš. Zamysli se. Jaké dveře si zavřel před ostatními lidi nebo před Bohem? Chceš s tím něco udělat?
• Ježíš je branou, díky níž dochází k dokonalému propojení mezi Bohem a lidstvem. Tím, že se stal ničím, sjednocuje děti s Otcem. Je prázdnotou (tak jako musí být prázdný prostor brány), skrze kterou člověk přichází do kontaktu s Bohem a Bůh s člověkem. On je tedy zároveň onou těsnou branou i branou otevřenou dokořán. A to můžeme zakusit.
• Ježíš se pro nás ve své opuštěnosti stal průchodem k Otci. On vykonal svoji část. Aby každý z nás mohl využít odtud pramenící hojnost milostí, je potřebné, aby vykonal svoji malou část, přistoupil k této těsné bráně a prošel jí na druhou stranu. Jak?
• https://www.ccehostalkova.cz/wp-content/uploads/2020/10/Kviz-pro-deti-2.pdf