Máme tady pro vás další díl naší besídky online. Naším dnešním tématem je výrok Pána Ježíše JÁ JSEM PRAMEN VODY ŽIVÉ.

Přesto, že letošní jaro přineslo vody víc, než dost, hledejme každý den pramen živé vody, kterým je Pán Ježíš. Ať Vám i dětem Pán Bůh žehná i v celém příštím týdnu. 

• Příběh o samařské ženě nám ukazuje několik myšlenek:
• Bůh nikým nepohrdá – Ježíš odmítá logiku etnické nenávisti a předsudků, vždyť celý rozhovor by mohl skončit velice rychle. On ale snáší její nevraživost. Je mu jasné, že před ním stojí nešťastná žena. Co by jinak dělala u studny v době největšího žáru, kdy pro vodu chodí jenom blázen? Je tu jen proto, aby nikoho nepotkala, aby si nemusela povídat s ostatními, aby nemusela vnímat ono pohrdání, s nímž se za ní každý otáčí. Je jako raněné zvířátko, které kolem sebe kope a v sebeobraně se k Ježíšovi chová drze jako klacek. „Jak to, že ty jako Žid žádáš o napití mne, Samařanku?“
• Ježíšova láska a porozumění uzdravují – Ježíšova láska však postupně ženu proměňuje, pobyt v jeho přítomnosti ji uzdravuje. Co ženu i jejich dialog skutečně změní, budou Ježíšova slova, prokazující, že jí hluboce rozumí, že vidí do jejího nitra, že sdílí všechnu její bolest. Ježíš vidí, že není šťastná, že zapírá muže, s nímž žije
• Ježíš dává nový smysl života – Jakmile se Ježíš této její rány dotkne, jako by ji polil živou, uzdravující vodou. Je to moment, kdy ho žena akceptuje a odhodí všechny zbraně. Celý hovor nabírá nový, hlubší směr. Je o tom, jak vlastně Boha ctít, jak se k němu dostat, jak jej přijmout. Ježíš ženu zachránil a udělal ji šťastnou, znovu totiž dal smysl jejímu životu. Ona pochopila, že Ježíš je živou vodou jejího života a že „kdo se této vody napije“, sám se stane pramenem živé vody pro jiné. Stává se Ježíšovou svědkyní, už se mužů onoho města nebojí a běží jim naplno říct, koho potkala a co se jí stalo.
• “Nabízím ti takovou vodu, která může tvůj život změnit už teď. Sice budeš dál muset chodit pro vodu na pití ke studni, s tím ti nepomůžu, ale budeš se víc usmívat, budeš se těšit na nový den, možná najdeš i odvahu se tady potkávat se sousedkami. Pán Bůh ti odpouští, co jsi dělala špatně. Můžeš chodit se zvednutou hlavou,“ zkouší to ženě Ježíš vysvětlit.
• Žena tomu úplně nerozumí, ale tuší, že se něco mění. Přemýšlí: „Pán Bůh mě má rád. To nebylo náhodou, že jsem se tady s tím mužem potkala. Speciálně za mnou ho Pán Bůh poslal… Jsem pro něj důležitá. Ta divná žízeň, smutek, strach, co bylo ve mně, je pryč. Mám radost, musím to říct dalším lidem. Taky by se měli s Ježíšem potkat.“
• Žena si šla ke studni pro vodu. Voda je pro život nezbytná. Bez ní se prostě neobejdeme. Kromě vody však u studny získala ještě něco navíc. Vodu, která občerstvuje duši. Setkala se s Ježíšem. Svým životem si vláčela těžké břemeno chyb a vin. Věci, které v minulosti udělala špatně a které mrzely ji i lidi kolem ní. Ježíš s ní to těžké břemeno sňal. Pověděl jim o odpuštění, kterého je u Boha dost pro všechny – bez ohledu na to, co zlého udělali. Ježíš hlásá lidem odpuštění – „Lidi, je důležité, životně nezbytné. Jako voda. Přijďte ke mně, a pijte z odpuštění. Bůh vás má rád. Teď a nyní. S ním nikdy nebudeme na suchu
• https://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/setkani-u-studny-dpns4