„Kdo je vlastně Ježíš Kristus?“ Taková otázka může padnout kdekoli a kdykoli: při nějaké návštěvě, na pracovišti, na cestě, na dovolené, nebo na nemocniční posteli. Jestliže se lidé takto zeptají, pak jejich otázka většinou míří k základům a samé podstatě. Lidé se touto otázkou ptají po souvislostech a vztahu: Bůh – Ježíš; a také po tom, jak se Ježíš týká nás a co znamená pro nás osobně.

Také slovo, které máme před sebou, míří k základům. Tato Ježíšova závěrečná slova jsou jakýmsi vyvrcholením celého Matoušova evangelia. Jednou provždy a s konečnou platností objasňují, co mají křesťané s Ježíšem Kristem společného, jak na tom před ním jsou a o co v tomto vztahu jde. V těchto slovech se nám dává odpověď na to nejzákladnější. Slyšíme ji ve třech výpovědích.

1. Ježíš je tím, kterému Bůh předal moc: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Říká se nám zde s kým máme co do činění když zazní Ježíšovo jméno. On je tím, který procházel celou zemí, kázal, zastával se utlačených, sloužil potřebným; je také tím, který si nechal ubližovat a nakonec se nechal zabít. Ježíš Kristus je však také někým, kterého není možné zatlačit na okraj našich lidských dějin, nebo jej z nich vytlačit; je tím, který se stále hlásí o slovo a oznamuje všem, že je zde pro všechny. Bůh mu předal všechnu moc tak dalece, jak se to jen lidí týká. A ještě mnohem více – nebe a země jsou mu poddány, kosmos i každá oblast Božího stvoření.
Naše denní zkušenosti nám sice stále znovu připomínají, že mnohé zařídil a upravil člověk, nebo že všechno na tomto světě běží podle svých určitých  zákonitostí a zaběhaných pravidel. Ale toto nám nemá problematizovat to prvotní, co platí od samého počátku, co křesťané od samého počátku znali, na co spoléhali a v čem byli stále ujišťováni. A sice: Rozhodující moc je v rukou Ježíše Krista! Na to smíme, uprostřed všech zkušeností našich všedních dnů, v důvěře spolehnout.
V závěrečném odstavci Matoušova evangelia již nebude znovu připomínáno, co všechno Ježíš pro lidi vykonal. Když je Ježíš vyzval, aby za ním přišli „do Galileje na horu kterou jim určil“, seběhli se na toto místo v nové důvěře a novém spolehnutí. Zde se mezi nimi Ježíš opět ukázal a pověděl jim právě tato slova o moci, která mu byla dána. Naznačil jim tím: Přijměte, osvojte si tato slova a spolehněte se
na ně – vy i všichni ostatní, kteří se o tom skrze vás dozví. Možná ještě křesťany nejsou, ale i oni mají být postaveni před tu životně důležitou otázku: „Kdo je vlastně Ježíš Kristus?“

2. Ježíš je tím, který k sobě všechny zve a volá, skrze své svědky : „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…“ Tímto způsobem chce Ježíš svou moc zastávat a vykonávat především – skrze ty, kteří půjdou za jinými a poví jim, kdo je Kristus. Takto začínala a dávala se do pohybu církev. Lidé se vydávali na cestu a dosvědčovali Ježíše Krista jako Pána života, často proti všeobecnému mínění svých současníků. Opět a opět se křesťané vydávali na cestu uskutečňování Ježíšova příkazu. Někteří byli pro toto pověření obdarováni více, jiní méně. Ale v závěru Matoušova evangelia budou všichni – pro Krista získaní lidé, křesťané – nazváni učedníky, také my. Kdo se považuje za křesťana, ten se má starat o to, aby se evangelium o Ježíši Kristu jakýmkoliv způsobem vydávalo na cestu a dostávalo se k lidem. Profesor J.L.Hromádka napsal před více než 60-ti lety v úvodu své známé knihy „Evangelium o cestě za člověkem“: „Mnoho sborů žije pouze setrvačností… Vyznání našich otců jsou neznámá svým obsahem i svým smyslem. Ztratili jsme namnoze i porozumění pro to, co znamená slovo vyznání… Proto je také tak těžko otevřít oči, uši i srdce pro to, čím církev žila od věků… Za tuto situaci jsme odpovědni všichni. Nikdo z nás se nesmí vymlouvat na druhého…“ Dále pak ukazuje na to, jak z celé této neradostné situace ven. Evangelium o Ježíši Kristu se prostě má dávat na cestu za člověkem. Jistěže, když se někdo na naši víru dotáže, pak nemáme zamlčet, že jsme křesťany. Ale tím se Ježíšův příkaz nevyčerpává, je mnohem náročnější. Ježíš chce, aby to, čím se budou křesťané, kristovci, vyznačovat především byla úzká a osobní vazba na něj samotného. Jeho výzva „křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ to jenom podtrhuje. Zde křest není jen znamením: Tento člověk nějakým způsobem patří k církvi. Zde křest znamená to, co znamenat má: Tento člověk je vštípen v Krista, žije z něj, Kristova moc je při něm patrná. Křest člověka natolik vtahuje do vztahu s Kristem, že se poté pokouší ve všech svých všedních dnech jednat tak, jak jednal jeho Pán. Být Ježíšovým učedníkem znamená pochopit: Kristus si přeje v nás a skrze nás žít!

3. Ježíš je tím, který své společenství stále doprovází a je mu neustále nablízku: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ To je jeho konečné a poslední ujištění. Víme, že již jednou v Matoušově evangeliu Ježíš zaslíbil těm, kteří se kolem něj shromáždí, svou skrytou přítomnost: „kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (18,20).
Jestliže jsme spolu při společné bohoslužbě, při křtu, nebo svatbě, při Večeři Páně, u lůžka nemocného, nebo při pohřbu, při vzájemném setkání uprostřed týdne a víme, že bez něj, totiž Krista, by naše setkání nebylo úplné, že by mu něco velmi podstatného scházelo, pak jsme spolu jako společenství Ježíše Krista. A On toto společenství, které nese jeho jméno, obdarovává svou přítomností – je v našem středu. Na konci Matoušova evangelia bude toto jeho ujištění ještě více rozšířeno. Nyní nám bude řečeno: V žádné situaci nejsou a nebudou křesťané odkázáni sami na sebe. Tak tomu bude až do „skonání tohoto věku“, ukončení všech dnů.

V zajímavém textu Tomášova evangelia, které se nalezlo – napsáno na papyrech – před několika desetiletími v egyptské poušti a které obsahuje jakýsi soubor Ježíšových výroků, čteme v 77. odstavci slovo pro ty, kteří se cítí opuštěni: „Ježíš řekl: Já jsem to světlo, které je nade všemi… Rozštípněte dřevo, já jsem tam, zvedněte kámen a najdete mne tam.“ Křesťané nebudou ponecháni sami sobě,
ovšem ani při své službě jiným, ke které jsou svým Pánem vyzýváni. Ježíš je/nás ujišťuje: „Já jsem s vámi“.