Jan 16,12-15 – Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

Ježíš je pravda

Ježíš  svým žákům naznačuje důležitou věc. On je pravda, říká jim pravdu, ale uvádí do ní postupně. Vše se nedá říci najednou. Když se někdo učí anglicky, taky hned nezačne Shakespearem, ale třeba pohádkou nebo krátkou povídkou, než si troufne na klasiku. Podobně, kdo chce vařit, začne párkem nebo vajíčky a pak z něj jednou možná bude skvělý autor svíčkové. A v duchovním životě je to podobné. Mimochodem, i tak byly situace, kdy Ježíš své učedníky moc nešetřil – když třeba mluvil o svém těle a krvi jako o pokrmu a nápoji, když opakovaně mluvil o svém utrpení, smrti a zmrtvýchvstání a oni vůbec nerozuměli…

Vidíme, že když chceme proniknout do celé Pravdy – tedy Boha, nestačí na to náš život, ani naše zkušenosti nebo vzdělání… Je to nekonečný proces,  máme na to celé nebe a věčnost…, protože pravda je Bůh a jediný, kdo nás může uvést do celé pravdy, je Duch svatý a toho Ježíš slíbil svým žákům…

Co to je uvést do pravdy? To není turistický výlet, to není exkurze, abychom mohli na chvíli pohlédnout do Božího tajemství a pak si šli po svých. – Biblicky poznat – je sjednotit se, sblížit se, žít ve splečenství… Takže je to vlastně obrovské vyznamenání – poznat Boha. On nás zve do osobního vztahu, úzkého přátelství – přímo do jeho vnitřního života.

A pak z toho vyplývá další věc, když říkáme, že v Boha věříme, ale je to jen kostelní vztah na hodinu týdně, je to z pohledu ostatních lidí ažaž, ale z pohledu toho, co znamená žít s Bohem, dost málo… Umíme si představit blízké přátelé, kteří spolu mluví jen jednou týdně? Chce to práci na vztahu denně…

Ve vyznání víry mluvíme o Boží Trojici… Kdyby byl Bůh jen jeden, samotný sám o sobě – byl by ve své podstatě strašně sám…. My věříme v geniální spojení Otce a Syna v lásce Božího Ducha, protože podstatou Boha není osamělost, ale společenství….. A pak, kdyby byl Bůh v podstatě sám, nikdy by nemohl být láskou, která žije ve sdílení….

A tak když se vrátíme k pravdě naší víry, že jsme pozváni k uvedení do Boží pravdy  pak je to vlastně uvedení do tohoto úzkého společenství Trojice….prostě je to tak, že Bůh nechce být šťastný bez nás… na to bychom si měli vzpomenout, až nás přepadne splín, pocit neschopnosti a samoty – Bůh nechce být šťastný beze mne, bez nikoho z nás!…

Boží Trojice není jen nějaké dogma, teoretické učení, ale je to fakt tajemství vnitřního Božího života, do kterého náš Bůh pozval, pokud my budeme mít zájem, je to realita, je to život – no není to skvělé?