Všimli jste si někdy, za čím se člověk honí? Co je jeho touhou? V různých fantasy knihách či filmech vidíme, že člověk chce být nesmrtelný, mající obrovské poznání a moc (jsou to superhrdinové), touží po kráse a po tom, aby nestárnul, touží po trvalé lásce, touží po dokonalosti a nezranitelnosti. A mohl bych pokračovat. Odkud se ty touhy berou? Myslím si, že je to pozůstatek ráje. Lidé mají v sobě někde touhu po tom, k čemu byli stvoření. Tak nějak je totiž Pán Bůh stvořil. Stvořil nás jako nestárnoucí, dokonalé, silné, krásné bytosti. Hřích ale vše zkazil.

Co to má společného se svátkem památky zesnulých? Ve vyznání víry jsme prohlašovali, že věříme v těla z mrtvých vzkříšení. A to vzkříšení neznamená, že pouze ožijeme, to vzkříšení těla znamená, že budeme takoví, jaké nás Pán Bůh chtěl vždy mít. Bible hovoří, že naše tělo bude vzkříšené v nové, dokonalé formě. Bible hovoří, že dostaneme tělo slávy. 

Dnes jsme si přečetli část z kapitoly, která celá hovoří o vzkříšení. A i v tomto úseku najdeme mnoho nejrůznějších myšlenek, které bychom mohli rozvinout. Nicméně bych se chtěl dnes zamyslet především nad těmi posledními verši, které říkají, že naše tělo bude vzkříšeno v nepomíjitelnosti, v slávě, v moci a že nebude přirozené, ale duchovní.

Ještě než se do toho pustíme, dovolte krátké shrnutí toho, co Bible hovoří o tom, co je po smrti. Přestože ne všechno víme, tak vidíme, že Bible učí, že ten, kdo patří Kristu, bude hned po smrti s Ním. Vzpomeňte si třeba na to, co řekl Pán Ježíš zločinci na kříži: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43) Nicméně, to ještě není „těla z mrtvých vzkříšení.“ K tomu dojde až v poslední den, kdy jako poslední bude poražená smrt. A o tomto vzkříšení, tady dnes hovoříme.

Písmo svědčí o tom, že Pán Ježíš přijde pro svůj lid a tehdy dojde ke vzkříšení těla. Apoštol Pavel zapsal: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve (to je vzkříšení těla zemřelých); potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“ (1.Tes 4:16-17)

Po tom už na vždy budeme s Pánem. Toto je samozřejmě pravda pouze o těch, kteří v Něj věří, kteří Jej za svého života učinili svým Pánem. Budeme s Ním, ale už nebudeme stejní, jako jsme teď. Naše těla budou proměněna. Náš text nám tedy přináší 4 charakteristiky vzkříšeného těla:

1. Vzkříšené tělo bude nepomíjitelné

Apoštol Pavel zapsal: „Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.“ (v.42) Apoštol Pavel, říká, že to vzkříšené tělo bude tělo nepomíjitelné. Samozřejmě je kontrastováno s naší pomíjitelností, teda s naším stárnutím a smrtelností.

Teď tyto naše těla stárnou. Stárneme vlastně od samého počátku, přesto jsou v životě dva významné zlomy. Jeden zlom je konec puberty. V té době se totiž zastaví růst a ukončí se regenerační účinek dělení buněk. A potom přichází další zlom, když je nám po čtyřicítce. To se začne významně zpomalovat funkce mitochondrií, které dodávají buňkám energii.

Někteří se s procesem stárnutí perou více, někteří méně úspěšně. Je tady samozřejmě více vlivů. Za oficiálně nejstaršího člověka v novodobých dějinách se zatím považuje Francouzka Jeanne Calmentová, která se dožila 122 let. V poslední době se ovšem o tento titul hlásí Filipínec Mbaha Gothoa, který nosí občanský průkaz s datem narození 31. 12. 1870. V tom případě mu je 145 let. Ale toto ještě nebylo oficiálně potvrzeno.

Boží slovo nám říká, že po vzkříšení nebudeme stárnout a budeme žít déle než 122 let, déle než 145 let. Budeme žít věčně. A nebudeme se trápit tím, že už moc nevidíme, neslyšíme a že se nám třesou ruce. Budeme už navždy dokonale zdraví a dokonale silní. Nebudeme mít žádné příznaky stárnutí a budeme mít mladistvá, ale dospělá těla. Naše těla budou odrážet dokonalost Boží moudrosti, ve které nás stvořil ke svému obrazu, jako vrchol všeho stvoření.

2. Vzkříšené tělo bude slavné

Když se řekne, že naše tělo bude slavné, tak nám možná přijdou na mysl různé celebrity, o kterých se v dnešní době hovoří, že jsou slavné. Ale to je jen pseudosláva. Je tady na chvilku a zase tady není. A je to sláva většinou draze vykoupená mnohými trápeními, odříkáním a zoufalstvím v mnoha oblastech života.

Pavel tady zapsal: „Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě.“ (v.43) Pavel říká, že toto tělo, které máme tady v tomto hříšném světě, to je tělo poníženosti. Kdežto to nové bude slavné či oslavené. Je tady tedy řeč o jakési kráse a atraktivitě našeho těle. Ale jde o krásu a atraktivitu, která zásadně převyšuje to, co máme tady. Na našich tělech nebude žádný defekt, nic co by vypadalo nehezky. Naše těla budou dokonalá.

Ale jde stále o víc. Dovolte, že tady přidám citát apoštola Pavla z listu Filipským: „Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění tělo naší poníženosti, aby bylo podobné tělu jeho slávy, podle té moci, kterou je také schopen podmanit si všechno.“ (Fil 3,20-21, B21) Pavel tady popisuje podobnou věc a tom našem slavném těle říká, že bude podobné Kristovu slavnému tělu, které měl Ježíš po vzkříšení. To tělo nebylo svázáno fyzikálními zákony, protože Ježíš se objevoval a mizel. Na druhé straně to bylo tělo a ne duch, protože Ježíš s učedníky jedl a pil.

O Kristově těle, ale i o Pánu Bohu je často řečeno, že je kolem nich sláva. Můžeme tedy očekávat, že taková sláva, nádhera a úžas budou v jisté míře obklopovat i člověka. Naše nové tělo bude totiž tělem slávy.  

Jak Pán Ježíš tak už i Daniel ve svém proroctví hovoří, že ti, kteří budou na věčnosti s Pánem, budou zářit jako slunce. Možná je příkladem i Mojžíš, jehož tvář po setkání s Hospodinem zářila tak, že ji museli zakrývat. Tedy, to naše nové tělo bude slavné, nádherné, zářící.

3. Vzkříšené tělo bude mocné

To je třetí informace, kterou nám tady apoštol Pavel předává. Doslova zapsal: „Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.“ (v.43) Připomenu tady ještě, že Pavel používá obraz zrna. Zasejete zrno, výsledkem je celá rostlina. Zrno musí zemřít, aby z něj byla rostlina. To, co je dle Pavla zaseto, je naše současné tělo. To, co z něj po smrti a vzkříšení bude, je nové tělo. A Pavel říká, že to nové tělo bude silné, mocné.

Co tím Pavel myslí? Pavel tím myslí, že už nebudeme náchylní k nemoci a slabosti těla. Už nic tzv. nechytneme. Naše tělo bude dokonalé imunní a nic se mu nebude moci stát. Budeme dokonale odolní a silní. Nebudeme mít neomezenou moc jako Bůh, ale budeme mít plnou moc našeho lidství, tak jak nám ji Pán Bůh vyměřil. Nebudeme omezeni ničím kromě Boží vůle.

Když na internetu hledáte něco kolem slabosti, tak vám vyskočí termín slabá vůle a s tím spojené snahy o hubnutí. To je trend dnešní doby. Lidé chtějí být štíhlí, zdraví, krásní. Ale mají slabou vůli. Nemají moc. Někteří se chtějí učit jazyky, ale mají slabou vůli. Jiní chtějí přestat kouřit nebo se zbavit jiného zlozvyku, ale mají slabou vůli. Někdo chce vynechat sladké, ale má slabou vůli.

Když budeme ve vzkříšeném těle, budeme silní a silná bude i naše vůle.

4. Vzkříšené tělo bude duchovní

A jdeme k tomu poslednímu. Apoštol Pavel zapsal: „Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní.“ (v.44) Když apoštol Pavel používá ve svých epištolách slovo duchovní, tak jen zřídka tím myslí nefyzické, ale myslí tím tělo, která je poznamenáno přítomnosti Ducha svatého v něm.

Když Pavel mluví o tělu přirozeném, tak mluví o tělu poznamenaném naší starou zemskou přirozeností, která nás vede k tomu, abychom byli přirozeně pyšní a toužili žít podle své vlastní vůle a ne podle vůle Boží. Kdežto v našem duchovním těle budeme toužit pouze po tom, abychom žili k slávě Boží. Už nebudeme zažívat žádný vnitřní zápas.

Dovolte, že připomenu ještě něco moc důležitého. Musíme pamatovat, že vzkříšení, o kterém je tady řeč, se dočkají jen ti, kdo zemřeli v Kristu nebo kdo žijí v Kristu. Vzkříšení k věčnému životu je jen pro ty, jejichž život a smrt byly spojeny s Kristem. Je pro ty, kdo za svého života poznali v Ježíši Kristu svého Pána. Takoví lidé se před Ním v pokání sklonili, protože poznali svoji hříšnost. Takoví lidé také vírou přijali, že sám Pán Ježíš Kristus přišel na tento svět, zemřel za jejich hříchy a odpustil jim právě proto, aby mohli mít ten dokonalý věčný život v těle, pro které nás stvořil.

Lidé, kteří našli v Ježíši svého Zachránce, dále touží pro tohoto Ježíše žít a následovat Jej. Ne, takoví lidé nejsou dokonalí. Pořád se v nás totiž pere ta naše přirozená stránka s tou duchovní. Je to boj. Ale jak jsme četli, na věčnosti už budeme mít nové duchovní tělo, kde už tento zápas s hříchem svádět nebudeme. Právě proto je nezbytné, abychom už tady za tohoto života dali svůj život do Božích rukou a měli Ježíše Krista jako Pána svého života. Pokud Ježíši Kristu patříme, tak už máme vstupenku k tomu vzkříšenému tělu, k věčnému životu. Pokud to o nás pravda není, tak máme prázdné ruce a čeká nás soud a věčnost bez Pána Ježíše Krista.

A teď je tady ta důležitá otázka. Kde jsi ty?  Patříš Kristu? Pokud ne, tak jsi ztracen a není pro tebe vzkříšení k věčnému životu. Ale dokud žiješ, máš ještě naději. Dnes můžeš činit pokání a ve víře přijít k Ježíši a učinit Ho svým Pánem. Rozhodně tě povzbuzuji, abys tento krok neodkládal, protože nevíme, zda tady ještě zítra budeme. A pokud je tady někdo, komu s tím mohu pomoct, kontaktujte mne. Protože, co z toho, že už víme, jak nádhernou budoucnost pro nás Pán Ježíš připravil, pokud nežijeme s Ním.

Michal Klus